Den otců v neděli 20. června 2021
Den otců vždy připadá na třetí neděli v červnu, den oslav se tedy každý rok mění. Uvádí se, že myšlenka na Den otců může pocházet z pohanského uctívání slunce jako otce vesmíru. Ke slunovratu dochází zhruba ve stejnou dobu v roce jako je Den otců, takže někteří lidé v tom vidí spojitost.
Myšlenka zvláštního dne na počest otců a oslav otcovství pochází ze Spojených států, kdy se žena jménem Sonora Smart Dodd nechala inspirovat oslavami amerického Dne matek, a pokusila se ustanovit pro otce oficiální ekvivalent k tomuto dni. Den otců slaví v červnu od roku 1910, ale stále to nebyl oficiální svátek.
Až o několik desetiletí později, 1. května 1972, prezident Richard Nixon podepsal Prohlášení 4127, které prohlásilo Den otců za státní svátek, s první oficiální oslavou 18. června 1972.
„Ať každý Američan udělá z tohoto Dne otců příležitost pro obnovu lásky a vděčnosti, kterou nosíme našim otcům, která roste a trvá po všechna ta léta.“
V řadě zemí pořádá mnoho sociálních a kulturních společností oslavy Dne otců, aby zdůraznily důležitou roli otců při výchově dětí a budování silnější společnosti. Oslavy Dne otců se týkají i strýců, dědečků.
Pouto mezi prarodiči a vnoučaty je jedinečně zvláštní. Na rozdíl od rodičů, kteří musí pracovat, udržovat rovnováhu mezi láskou a disciplínou, laskavostí a pevností, jsou prarodiče schopni být nekonečnými prameny lásky. To platí zejména pro dědečky, kteří jsou schopni užívat si radosti z prarodičství způsoby, které možná nezažili jako rodič. Dědečkové dokážou předávat znalosti, tradice, příběhy, na které si vzpomínáme po celý život. „Nejjednodušší hračka, kterou může ovládat i nejmladší dítě, se nazývá prarodič.“ Ve světě Den prarodičů připadá na 12. září.
Angažované otcovství
Zapojením obou rodičů do výchovy si dítě zvyká na různé přístupy. Už v kojeneckém věku je dítě schopné rozlišit, že si s ním táta hraje jinak než maminka. V předškolním věku se otcové daleko více zapojují do her, výletů s dětmi. Působení otce je velmi důležité i pro formování genderových postojů dětí. Obvykle se udává, že aktivní role otce v řešení rodinných záležitostí a plánů je vzorem pro syny a klíčová role otce je pro dcery ve vztazích k mužům.
Angažované otcovství znamená pozitivní přínos nejen pro dítě, ale i pro rodinu jako celek. Angažovaní otcové se podílejí na péči o děti významným způsobem a považují se za plnohodnotné partnery matek při výchově. Specifikem těchto otců je, že na sebe nepřebírají výhradní zodpovědnost za výchovu dítěte, ale o tuto zodpovědnost se dělí spolu s partnerkou. V rodině s angažovaným otcem tedy fungují oba rodiče (často oba i jako živitelé), přičemž ani jeden z nich nemá převahu nad tím druhým co se týče výchovného působení na dítě. Výchova je zde chápána jako společný proces a úkol obou rodičů. Takový postoj posiluje nejen blízkost a důvěru mezi partnery, ale i vzájemné vztahy uvnitř celé rodiny.
Muž je v tomto novém konceptu otcovství považován za stejně schopného a kompetentního pečovatele a vychovatele jako žena. Otec již není tím, kdo primárně zajišťuje rodinu ekonomicky, ale někdo, kdo má své místo v přímé péči o děti. Blízký vztah s dítětem přináší mnoha otcům naplnění života, radost a potěšení. Zároveň však klade na muže zvýšené nároky. Model angažovaného otcovství totiž není pro dnešní mladé muže běžný, neboť v něm nebyli vychováváni a musí se ho tedy sami učit. Od současného otce se očekává nejen to, že bude zodpovědný, spolehlivý, schopný finančně zajistit rodinu, ale také to, že bude naslouchat a rozumět své ženě a dětem a bude s nimi v blízkém kontaktu. To pro současné otce znamená více úkolů a psychických závazků.
Kvalita vztahu mezi otcem a jeho dítětem je zásadně podmíněna psychickou vyspělostí muže-otce, jeho zralostí, připraveností mít dítě a rovněž rodičovskými postoji získanými v jeho dětství.
Někteří muži se stávají aktivními rodiči díky hlubokému osobnímu zájmu. Jiní napodobují chování svých rodičů, neboť jsou s ním vnitřně ztotožněni a jsou přesvědčeni o jeho správnosti. Někdy se naopak stává, že se muži-otcové snaží pod dojmem negativních a traumatizujících zážitků z vlastního dětství úplně změnit styl výchovy vlastních dětí.
Významnými determinanty otcovského působení jsou osobnostní rysy muže a jeho vnitřní předpoklady k péči o dítě. Tyto předpoklady jsou individuální, neboť vycházejí z mužovy psychické zralosti a vyspělosti, souvisí s jeho životními zkušenostmi a hodnotovým žebříčkem. Důležitou podmínkou pro efektivní působení otce na dítě je zejména aktivní prožívání otcovství.
Pokud otcové přijímají své rodičovství a bytostně se v něm realizují, předávají svým dětem jedinečné a hodnotné vzory jednání. Rovněž tím dávají svým dětem pocítit, že otec je milující a odpovědný člověk, na kterého se mohou spolehnout. Angažované otcovství vyžaduje změnu postoje otců i matek. Vždy záleží na obou rodičích, na jejich domluvě o uspořádání rodinných rolí a na ochotě spolupodílet se na chodu rodiny. Angažované otcovství je výhodnou alternativou a přínosem pro celou rodinu. Ženám pomáhá angažovaný otec zbavit se břímě rodičovské odpovědnosti, která dříve spočívala hlavně na jejich bedrech. Žena má v takové rodině více času pro sebe, což umocňuje její pocit spokojenosti a naplnění. Rodiče tak mohou péči o dítě chápat jako společné dobrodružství. Takový postoj posiluje i partnerské vztahy.
