Kojení a mateřské mléko v právu

Docent JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. je docent práva Evropské unie a vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ve svém pojednání o právních aspektech kojení a mateřského mléka se zabývá významem kojení dříve a nyní, podporou a ochranou kojení, tématikou „kojné“ a předáváním mateřského mléka a jeho sběrnami a bankami.

 

Mateřské mléko je první výživa dítěte

Výchozí bodem je konstatování, že mateřské mléko poskytované kojením je první výživa dítěte.

Nemožnost kojit dítě a neschopnost novorozence mléko sát znamenaly po tisíciletí rozsudek smrti a tomu odpovídalo dobře zakořeněné vědomí důležitosti kojení, pokud ne matkou, tak kojnou.

Teprve na sklonku 19. století se vyvinuly a během 20. století se začaly průmyslově vyrábět použitelné náhražky z kravského mléka, případně obohacené různými přídavky rostlinného původu a posléze chemicky upravenými látkami.

Během desítek let rozsáhlého využívání náhražek však začalo být patrné, že mateřské mléko není úplně nahraditelné. Postupně byly rozpoznávány jeho jedinečné vlastnosti. Mateřské mléko posiluje imunitu dítěte, kojené děti trpí méně řadou onemocnění či nedostatků, nejen v kojeneckém věku, ale také později. Kojení proto začalo být podporováno.

Nyní se doporučuje, aby dítě bylo vyživováno výlučně mateřským mlékem šest měsíců po narození a vedle přiměřeného přikrmování bylo kojeno nejméně do jednoho roku, avšak lépe do dvou let či ještě déle.

Skutečnost bývá méně uspokojivá, část dětí se přikrmuje už brzy po narození a před uplynutím prvních dvanácti měsíců již značná část dětí kojena není. Mezi zeměmi světa jsou ovšem značné rozdíly, pokud jde o všeobecnost a trvání kojení.

 

Právo na kojení

Žijeme v době právní. Moderní technologie a chování jejich uživatelů či dalších dotčených přinášejí nové problémy. Mizení společenských zvyklostí si žádá další právní úpravy. Takovou novou technologií je v našem případě předávání poskytnutého mléka potřebným dětem prostřednictvím mléčných bank a sběren, které nahradilo kojné. Právo se tedy nevyhýbá úplně ani mateřskému mléku a kojení.

Dlouho se zaměstnaným matkám zaručovala možnost kojit dítě. Byl nárok na přestávku a vhodné prostory. Tato možnost se nicméně přestala užívat a nyní jako právo zakotvena není. V mezinárodním srovnání dlouhou mateřskou dovolenou matky vesměs užívají déle, než kojí své děti. Omezený počet kojících zaměstnankyň si pak patrně dokáže zajistit prostor a čas pro kojení ke své spokojenosti. Zaměstnavatelé za obtíž považují celou péči o malé dítě, kojení samo patrně už zásadnější roli nehraje.

 

Kojná není přežitek

Zajímavostí je, že ve starém Římě bylo místo, na kterém se kojné (latinsky v jednotném čísle nutrix) nabízely rodinám s potřebnými dětmi. Tento jev se odrážel ve stavebních prvcích (columna lactaria) a určitém náboženském zaštítění. Nárok kojné na odměnu zmiňují Digesta.

Kojné ve světě úplně nevymizely. Kojné podrobené dozoru a péči odrážející nejnovější poznatky údajně vyživují novorozence bohatých čínských rodičů. Rovněž v Africe, jižní Asii či latinské Americe se jejich služby využívají.  V Evropě či v severní Americe se však jedná o jev velmi ojedinělý, společensky neobvyklý.

V České republice podle dostupných informací kojné nepůsobí. Zdá se dokonce, že panuje přesvědčení o nepřípustnosti této služby. Dokonce lze objevit tvrzení, že „Od roku 1987 je v ČR zakázáno kojit dítě cizí matkou…“

 

Banky mateřského mléka

Potřeba výživy mateřským mlékem poskytnutým jinou ženou než matkou však nevymizela. Mateřské mléko lze nicméně odstříkat či odsát, ošetřit, skladovat a podávat kojenci trubičkou, injekční stříkačkou či lahvičkou s dudlíkem. Vznikly sběrny a banky mateřského mléka. Namísto jednotlivých kojných přišla „instituce“. Předpokladem bylo zásadní zlepšení hygienických podmínek ve 20. století.

Sběrny mateřského mléka dnes zabezpečují potřeby nemocničních porodnic, respektive oddělení novorozenecké péče zabezpečující předčasně narozené a vážně nemocné novorozence. Sběrny mají omezené vybavení, jedná se vlastně o součást mléčné kuchyňky porodnice.

 

Právní reflexe sběren a bank mateřského mléka

Poskytování mateřského mléka prostřednictvím sběren a bank má jen zlomkovou úpravu. Před prvním poskytnutím se u dárkyně provádí test HIV pozitivity.

Na úrovni ministerské vyhlášky jsou stanovené uvedené hygienické standardy včetně uvedené pasterizace. Oproti darování krve chybí národní právní rámec pro jednání s dárkyněmi, který by vymezil jejich úkoly a odměňování. Poskytování se děje pochopitelně se souhlasem kojící matky -těžko si ostatně lze při poskytování mateřského mléka představit donucení -na základě jejího ústního a písemného poučení. Soustavně se sleduje jakost dodaného mléka (mimo jiné kvůli možnému pančování mlékem kravským) a zdravotní stav dárkyně. Dodatečnou výhodu tak lze podobně jako u krve spatřovat v pečlivějším sledování zdravotního stavu. Lze uvažovat, že se sjednává kupní smlouva mezi dodavatelkou (jejíž označení za dárkyni tak není nejvýstižnější, nicméně převažuje) a provozovatelem banky či sběrny.

Výše zmíněná opatření jsou součástí ochrany veřejného zdraví, přičemž dozor nad zpracováním a poskytováním provádí hygienická správa. České právo mateřské mléko nezařazuje. Lze jej dobře řadit mezi potraviny stejně jako mezi léčiva.

 

Aktuální výzvy a výhledy

V cizině je pomalu prošlapávána střední cesta mezi kojnou a „institucí“. Sdílení mléka kojícími matkami (milk sharing) se začalo rovněž rozvíjet prostřednictvím internetu ve Spojených státech amerických a v některých dalších zemích, přičemž to vyvolalo souhlasné stejně jako odmítavé reakce.

Právo Evropské unie se tak kojení a mateřského mléka dotýká především sbližováním hygienických a technických standardů pro zabránění kontaminace. Na podpoře kojení panuje celosvětová shoda, zachycená Světovou zdravotnickou organizací. Tato organizace během své existence vydala několik doporučení a zpracovala paletu studií.

Dlouhodobě na podporu kojení působí rovněž mezinárodní nevládní organizace na podporu kojení, například La Leche League International.

Přesto nelze říci, že by ve světovém měřítku bylo téma kojení zcela prosté napětí. Renesance kojení totiž omezuje odbyt náhražek. Skutečná či domnělá snaha celosvětově působících výrobců udržet trhy vyvolala opatření mezinárodních organizací. Zejména matky v chudších zemích totiž nejsou dostatečně zpravené o přínosech kojení. Pro přípravu se navíc používá závadná voda, snaha šetřit přílišným ředěním navíc může zapříčinit podvýživu.

Přestože je kojení přirozenou základní potravou dítěte, je nezbytné jeho význam stále komunikovat, vyvažovat agresivní tlak komerční nabídky a iniciovat podporu vládních politik a ukotvení v právu.

V oblasti podpory kojení Filip Křepelka zmiňuje také pozitivní působení MUDr. Anny Mydlilové z Národního laktačního centra.

Přečtete si celý text Filipa Křepelky s názvem Kojení a mateřské mléko (ke stažení v PDF).