Vyjádření Světové aliance na podporu kojení (WABA)


Norský výzkum androgenů a kojení

Odpověď WABA na zavádějící informace a nepodložená tvrzení

Norsko je známé jako industrializovaná země, která zvrátila vývoj zpět ke kojení: 90% norských matek dnes ve 3 měsících kojí, ve srovnání s 30% o zhruba 40 let dříve. O vzestup se zasloužilo velké vzdělávací úsilí započaté matkami samotnými a posléze převzaté zainteresovanými zdravotními pracovníky a zdravotnickými autoritami. Předchozí úpadek následoval po rozšíření porodních metod, které oddělovaly matky od dětí, po rozšířené propagaci umělé kojenecké výživy a po ztrátě tradic v kojení. V 70. letech 20. století byl uznán význam kojení pro dětskou imunitu a psychologický vývoj a v 80. letech se ukázalo jakou roli hraje efektivní sání v předcházení nebo překonáván většiny obtíží. Vlna se obrátila a soustavně přibývaly důkazy o nepříznivých vlivech umělé výživy na zdraví všech populací. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že špatný stav kojení odpovídá celosvětově za smrt 1,4 milionu dětí ročně, přičemž nejmladší kojenci jsou vystaveni největšímu riziku. Avšak vždy existují tací, kteří jsou ochotni popírat pravdu těchto zjištění a ospravedlňovat další propagaci a běžné užívání náhrad mateřského mléka.

Nyní vědci z Norské univerzity vědy a technologie – Norwegian University of Science and Technology (NTNU) v malé studii provedené na vzorku 181 žen (1) nalezli asociaci mezi vysokými hladinami mužských hormonů testosteronů v průběhu těhotenství a sníženou pravděpodobností, že žena bude kojit ve 3 měsících věku dítěte. Jejich poznatek je zajímavý a otevřený mnoha teoretickým interpretacím, včetně možnosti, že funkce prsních žláz či motivace se liší u žen s různými endokrinními profily. V dřívější studii tito autoři našli asociaci mezi vysokými hladinami androgenů u matek a nízkou porodní váhou. Uvažují, že androgeny v těhotenství mohou být zodpovědné jak za omezení kojení, tak za zhoršené zdraví kojenců, a tudíž že onemocnění nekojených dětí nemusí být zapříčiněna umělou výživou, ale nepříznivým prenatálním prostředím. Jdou dále a tvrdí, že „umělá kojenecká výživa je stejně dobrá jako mateřské mléko“ (2). Tento závěr je neoprávněný i nebezpečný. Autoři nepředkládají žádné nové důkazy o zdravotních vlivech náhrad mateřského mléka a podporují své stanovisko zavádějícím podáním studií jiných autorů.

Je uvěřitelné, že testosterony mohou ovlivňovat vývoj prsních žláz a produkci mléka, vzhledem k mnoha endokrinním vlivům na všechna stádia tohoto procesu. Bez hormonů produkovaných během těhotenství by laktace vůbec nenastala a u žen, které nebyly těhotné, může být laktace vyvolána hormony buď v lécích, nebo prostřednictvím stimulace prsů. Testosteron byl v minulosti používán k potlačení laktace u žen, které nekojily. Některé zprávy v médiích tvrdily, že vysoké hladiny androgenů mají za následek menší produkci mléka, ale jmenovaný vědecký článek žádná měření množství mléka neuvádí.

V každém případě by bylo obtížné vysvětlit, jak vysoké hladiny androgenů v polovině těhotenství mohou snížit produkci mléka 3 měsíce po porodu, zatímco vliv pozorovaný v 6 týdnech byl mnohem menší. Množství mléka produkované ve 3 měsících závisí spíše na množství odebraném sáním, než na hladinách hormonů, které tou dobou mají převážně permisivní roli. Aby mohlo dítě efektivně odebírat mléko, musí být dobře přisáté k prsu. Většina obtíží při kojení, včetně zjevného nedostatku mléka, což je nejobvyklejší, může být překonána, pokud se matce dostane odborné pomoci s přiložením dítěte. Taková pomoc stále není dostupná v mnoha porodních zařízeních a vědci toto nehodnotili jako faktor.

Pro malé nebo nemocné děti je kojení často obtížné, částečně z důvodu nedovyvinutého nebo slabého sání, a částečně protože jejich matky nedostávají efektivní pomoc. Je jasně dokázáno, že mateřské mléko je pro malé kojence vhodnější, ale jejich matky potřebují odbornou asistenci, aby mohly odsávat mléko od prvních hodin po porodu a nastavit dostatečnou produkci mléka. Jestliže zvýšené hladiny testosteronů u matky zvyšují riziko nízké porodní váhy, může to snižovat schopnost kojence stimulovat produkci mateřského mléka sáním, ale to neznamená, že androgeny jsou přímo zodpovědné buď za nedostatek mléka, nebo za škodlivé vlivy umělé kojenecké výživy podávané místo něj.

Procento kojených dětí se velmi liší v různých zemích, od více než 80% po méně než 10% v 6 měsících. Bylo ukázáno, že obvyklými faktory, které ovlivňují rozhodnutí a schopnost žen kojit, jsou postupy v porodních zařízeních, praktické vedení a rady, které dostávají před a po porodu, postoje rodin a komunit, v nichž žijí, zaměstnání mimo domov a propagace náhrad mateřského mléka. Nejsou žádné důkazy o tom, že by se hladiny androgenů u matek lišily podle toho, zda nemocnice je baby-friendly hospital, nebo není; zda v oblasti pracují matky poradkyně nebo jako výsledek aktivit společností produkujících umělou kojeneckou výživu. Norští vědci se ve své hypotéze nepokusili vysvětlit ani rozdíly v procentu kojených dětí ve světě, které jsou mnohem větší, než rozdíly mezi skupinami, které studovali, ani prudký vzestup úspěšného kojení u norských žen za posledních 50 let.

Autoři citují výběrově ze čtyř článků Michaela Kramera, aby ospravedlnili pochyby, které vrhají na množství pozitivních zdravotních efektů kojení, prokázaných vědeckými pozorováními. Kramer uvádí výsledky velkého randomizovaného kontrolovaného výzkumu v Bělorusku, kde se porovnávaly děti narozené v baby-friendly hospital nemocnicích a v jiných nemocnicích (3, 4). Jsou jedním z nejrozsáhlejších existujících důkazů o přínosech kojení, došlo však k jejich nesprávné interpretaci a nesprávnému podání. Kramer veřejně odmítl dřívější tvrzení, že zpochybňuje přínosy kojení, a prohlásil, že „tisk překroutil má slova“ (5). „Naše výsledky byly nesprávně prezentovány. Zjistili jsme, že děti randomizované k zásahům propagujícím kojení byly chráněny před infekcemi trávicí soustavy a před atopickým ekzémem po první rok života a že měly významně vyšší výsledky IQ ve věku 6,5 roku.“

Norští vědci vydali mezinárodní tiskovou zprávu o svých myšlenkách, které se bohužel dostalo pozornosti po celém světě. Jejich nepodložené tvrzení, že „nový výzkum ukazuje, že mateřské mléko není tak důležité pro zdraví ani matky, ani dítěte“ (2), může napáchat velké škody. Taková prohlášení nahrávají cynickým pohledům na význam kojení, ospravedlňují špatné postupy a snižují sebedůvěru žen. Podrývají úsilí v zemích, kde národní vlády, organizace pod hlavičkou OSN, jako WHO nebo UNICEF, a nevládní organizace, jako WABA, tvrdě pracují, aby propagovaly odůvodněné metody k podpoře kojení a k omezení dětských nemocí a úmrtí. Nahrávají přímo do rukou průmyslu produkujícímu umělou kojeneckou výživu.

Při kojení nejde jen o to, že se ženy rozhodnou nebo jim někdo poradí, aby to dělaly. Potřebují přesné informace a citlivou podporu. Mnohokrát se ukázalo, že pokud se jim toho dostane, pak dokonce i ženy, které si nejsou jisté svou schopností kojit, to dokáží. Ty, které postrádají podporu a neuspějí, se mohou chytat stébel nesprávných informací, aby utišily své pocity zklamání a viny. Norské prohlášení o androgenech je právě takovou nesprávnou informací.

Místo toho bychom potřebovali širší publicitu pro roli jiného hormonu, oxytocinu, který je předmětem výzkumu na Karolinska Institute v sousedním Švédsku. Oxytocin vzbuzuje mateřské city a je zodpovědný jak za fyzický tok mléka z prsu k dítěti, tak za pocit lásky s tím spojený. Zvyšuje matčinu odolnost vůči stresu a pomáhá jí cítit se klidně a sebevědomě. Oxytocin a hormon prolaktin, který zodpovídá za vylučování mléka, jsou produkovány v reakci na sání a kontakt kůží na kůži dítěte. O efektivním kojení rozhodují významněji, než testosteron.

WABA žádá norské autory a další norské vědce, aby odsoudili a odmítli nesprávné informace a chybná tvrzení, ke kterým došlo a která vytváří riziko pro zdraví všech kojenců, a aby pomohli rodinám na celém světě porozumět ohromující vědecké a biologické pravdě o kojení a odolávat komerční manipulaci.

Spolupředsedové Řídícího výboru a Mezinárodní poradní rady WABA (WABA Steering Committee and International Advisory Council Co-Chairs)

WABA

Světová aliance na podporu kojení – World Alliance for Breastfeeding Action (WABA) je celosvětová síť jednotlivců a organizací, kteří se zabývají ochranou, propagací a podporou kojení na celém světě na základě deklarací Innocenti, Ten Links for Nurturing the Future (Deset linií k péči o budoucnost) a Globální strategie výživy kojenců a malých dětí vydané Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Dětským fondem OSN (UNICEF). Jejími hlavními partnery jsou International Baby Food Action Network (IBFAN), Mezinárodní liga La Leche – La Leche League International (LLLI), Mezinárodní asociace laktačních konzultantů – International Lactation Consultant Association (ILCA), Wellstart International a Academy of Breastfeeding Medicine (ABM). WABA má status poradního orgánu Dětského fondu OSN (UNICEF) a je nevládní organizací se statutem zvláštního poradního orgánu Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC).