Kojení.cz

Kojení je právem dítěte i matky. Vážíme si každé maminky.

4. Následné rezoluce WHO kodexu

Následné relevantní rezoluce valného shromáždění WHO rozvíjejí kodex a aktualizují požadavky na regulaci marketingu náhrad mateřského mléka, lahví a dudlíků. Kodex a následné rezoluce WHO jsou závazné pro všechny členské země WHO a mají přispět k prosazování optimálního způsobu výživy kojence. Rezoluce mají stejný právní statut jako kodex.

1986
Rezoluce WHO (WHA 39.28) z r. 1986 vyzývá členské státy,
„aby zajistily, aby malá množství náhrad mateřského mléka, jež jsou potřebná pro menšinu dětí, které je v porodnicích a nemocnicích potřebují, byla dostupná běžnými cestami jejich opatřování a nikoliv prostřednictvím bezplatných nebo dotovaných dodávek“.

1994
Rezoluce WHO (WHA 47.5) z r. 1994 vyzývá členské státy,
„aby zajistily, že žádné dodávky náhrad mateřského mléka a dalších výrobků v působnosti kodexu nebudou zdarma nebo se slevou nabízeny jakémukoliv zdravotnickému zařízení.“ WHO odhaduje a statistiky ÚZIS to potvrzují, že méně než 3- 4 % matek není schopno kojit. Ve světě však firmy porodnicím a klinikám dodávají větší množství náhrad mateřského mléka s cílem podpořit rutinní dokrmování novorozenců a rozdávání vzorků matkám při propouštění z porodnice.

1996
Rezoluce WHO (WHA 49.15) z r. 1996 vyzývá členské státy,
„aby zajistily, aby nemléčný příkrm nebyl propagován nebo používán způsoby, které ohrožují výlučné kojení po dobu 6 měsíců a další kojení po dobu 6-24 měsíců. Dále, „aby zajistily, aby finanční podpora ze strany průmyslu kojenecké výživy pro zdravotnické pracovníky v oblasti péče o matku a dítě nevytvářela konflikty zájmu, zejména s přihlédnutím k iniciativě WHO/UNICEF Baby Friendly Hospital Initiative.

2001
Rezoluce WHO (WHA 54.2) z r. 2001 – podpora výlučného kojení po dobu prvních 6 měsíců života a pokračování v kojení s nemléčnými příkrmy od ukončeného 6. měsíce do 2 let věku dítěte i déle, jak je požadují rezoluce WHO již z roku 1996 (WHA 49.15).

2002
Rezoluce WHO (WHA 55.25) z r. 2002 – její součástí je Globální strategie výživy kojenců a malých dětí (GS). Strategie, která vychází z deklarace Innocenti, potvrzuje čtyři cíle Innocenti stanovené v roce 1995 a stanovuje cíle další. Deklaruje přijetí kodexu do legislativy jako klíčový krok pro zdraví kojenců a malých dětí a vyzývá k vytvoření ucelených vnitrostátních programů v oblasti výživy kojenců a malých dětí. Požaduje, aby průmysl kojenecké výživy dodržoval kodex a následné rezoluce Valného shromáždění a nezasahoval do programů kojenecké a dětské výživy. Poskytuje návod, jak chránit, prosazovat a podporovat výlučné kojení po dobu prvních šesti měsíců a v kojení pokračovat do dvou let věku dítěte i déle spolu s dostatečnou, vhodnou, domácí (původní) doplňkovou stravou od šesti měsíců věku dítěte (180 dní, 26. t.).

Členské země WHO se zavázaly k naplňování této Globální strategie.

2005
Rezoluce WHO (WHA 58.32) z r. 2005 – zabývá se marketingovými strategiemi firem vyrábějících umělou dětskou výživu, řeší zdravotní a nutriční tvrzení a sponzorství v kontextu práv rodičů na přesné informace o kvalitě náhrad mateřského mléka a vyzývá členské státy, aby:

  • výživová a zdravotní tvrzení nebyla povolena u náhrad MM, pokud nejsou blíže specifikována v národní legislativě,
  • finanční podpora programů a zdravotníků nevytvářela konflikty zájmů,
  • výzkumy zahrnovaly prohlášení o konfliktu zájmů a byly oponovány nezávislými odborníky a upozornily na možnou kontaminaci kojenecké mléčné výživy patogeny (např. Enterobacter sakazakii).

Evropskou strategii WHO pro zdraví a rozvoj dětí a dospívajících doporučující výlučné kojení do ukončených 6 měsíců a pokračování kojení s adekvátním příkrmem 2 roky i déle podepsalo v roce 2005 všech 53 států Evropského regionu WHO – tedy i Česká republika.

2008
Rezoluce WHO (WHA 61.14) z r. 2008 – je akčním plánem globální strategie pro prevenci a kontrolu nepřenosných nemocí a podporu kojení zahrnuje mezi klíčové faktory, které vedou ke snížení ovlivnitelných rizik rozvoje nepřenosných nemocí.

2010
Rezoluce WHO (WHA 63.9) z r. 2010 – Globální strategie zaměřena na ženy a děti.
Zdraví žen a dětí je rozhodující pro všechny další Rozvojové cíle tisíciletí. Aby se zlepšila informovanost o této problematice a na ni navazující odpovědnost, WHO v roce 2010 vytvořilo Komisi pro informace a odpovědnost v oblasti zdraví žen a dětí. Rozvojový cíl č. 1. Výživa kojenců a malých dětí – Zdravý start do života.
Zpráva o zavádění celosvětové strategie pro výživu kojenců a malých dětí, o stavu národních opatření uvádějících v platnost kodex, o komplementární výživě, růstových standardech, o druzích špatné výživy a o dětské obezitě.

2012
Program Zdraví 2020 byl schválen 62. zasedáním Regionálního výboru WHO pro Evropu v září 2012 a zaměřuje se na zlepšení zdraví pro všechny a na překonávání nerovností ve zdraví cestou lepšího vedení a řízení v oblasti péče o zdraví. Klade důraz na zdravé těhotenství, porod a kojení (14).
„Důležitou součástí péče o novorozence a malé děti je kojení. Vede ke zlepšení výživy, tělesného a psychosociální vývoje, posiluje schopnost dětí se s nemocemi vypořádat, snižuje riziko infekčních i neinfekčních nemocí v pozdějším věku a posiluje vztah mezi dítětem a matkou.“ (Zdraví 2020 s. 72) (15). „Zdravé děti se lépe učí, zdraví dospělí jsou produktivnější…“(Zdraví 2020 s. 70) (15).

14. EU, Health 2020 – policy framework and strategy, Regional Committee for Europe EUR/RC62/8,2012
15. MZ ČR Zdraví 2020, Osnova evropské zdravotní politiky pro 21. století. Z anglického originálu Health 2020: a European policy Framework and strategy for the 21st century, vydaného Regionální úřadovnou WHO pro Evropu v roce 2013, Praha 2013, ISBN: 978-80-85047-48-6

2013
Vídeňská deklarace r. 2013, 4. – 5. července – Vienna Declartion on Nutrition and Noncommunicable Diseases – WHO Ministerial Conference on Nutrition and Non-communicable Diseases in the Context of Health 2020 (16). Vídeňská deklarace pro výživu a nepřenosné nemoci, v kontextu Zdraví 2020 zdůrazňuje význam spolupráce napříč odvětvími zahrnující nejen ministerstvo zdravotnictví, ale i další ministerstva v iniciativách od značení potravinářských výrobku na základě závazků Evropské charty z roku 2006 o boji proti obezitě a nového rámce politiky WHO – Zdraví 2020.

Ministři se zavázali zlepšit a účinněji jednat tak, aby umožnili svým občanům vybírat si zdravé potraviny. Zavázali se:

  • klást větší důraz na zdraví matek, výživu a výlučné kojení – v souladu s doporučeními WHO a bojovat proti rušivé reklamě s marketingem náhrad mateřského mléka, která je v přímé konkurenci s kojením,
  • podporovat zdraví a zdravou výživy v průběhu celé životní etapy počínaje před a během těhotenství, ochrana, propagace a podpora kojení, zdravá výživa v rodině, ve školním období, dospívání a ve stáří,
  • snížit tlak marketingu na děti konzumovat potraviny s vysokým obsahem tuku, cukru a soli ke snížení nepřenosných nemocí tím, že řeší prioritní problémy, jako je nadměrný příjem energie, nasycených a trans-mastných kyselin, volných cukrů a soli, jakož i nízká spotřebou ovoce a zeleniny,
  • zajistit, aby potravinářský průmysl přispíval k podpoře zdravého stylu za použití vhodné kombinaci regulace a dobrovolných dohod,
  • posílení zdravotních systémů na podporu zdraví a poskytovat služby v boji proti nepřenosným nemocem.

16. Vienna Declaration on Nutrition and Noncommunicable Diseases in the Context of Health 20205 WHO Ministerial Conference, 4-5 July, 2013

2014
Rezoluce WHO (WHA 66, 67) z r. 2014 Maternal, infant and young child nutrition – obnovila strategii pro roky 2015 – 2020 a zdůraznila, že vědecké důkazy pro doporučení o kojení jsou velmi silné, a proto by toto doporučení mělo být základem národního strategického přístupu k výživě kojenců a malých dětí. Výlučné kojení do ukončeného 6. měsíce následované pokračováním v kojení spolu s odpovídající komplementární výživou dle potřeb dítěte do 2 let i déle je třeba považovat za optimální výživový standard.

Vláda ČR usnesením č. 23 ze dne 8. ledna 2014 schválila dokument Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí.
Přehledná tabulka rezolucí je uvedena v příloze č. 6.