ZDRAVÍ 2035

Specifický cíl 2.6 ‒ PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

S předchozím specifickým cílem úzce souvisí oblast zaměřená na reformu péče o osoby s duševním onemocněním, což znamená zejména posilování procesů destigmatizace těchto zdravotních problémů, posilování dostupnosti multioborové péče v komunitním prostředí a posilování rovnosti přístupu ke zdravotním a sociálním službám u zranitelné a početně významné populace osob s duševním onemocněním. 

ČR dosáhla významného zlepšení, pokud jde o pokrytí a léčbu v oblasti péče o duševní zdraví.

• Došlo k posunu od lůžkové péče směrem k ambulantní péči.
• Počet osob ambulantně léčených pro duševní onemocnění se od roku 2010 o třetinu navýšil na téměř 700 000, zatímco využívání hospitalizací pokleslo.
• V současnosti je za pomoci evropských finančních prostředků realizována reforma, jejímž cílem je zejména zlepšit kvalitu života osob s duševním onemocněním prostřednictvím restrukturalizace služeb a nového přístupu k podpoře pacientů.
• Nový přístup si klade za cíl zajistit včasnou diagnostiku a léčbu základních duševních poruch prostřednictvím lepší spolupráce mezi primární péčí a specializovanými psychiatrickými službami.
• Bude rozšířena síť stávajících ambulantních psychiatrických a psychologických služeb, vytvořena síť multidisciplinárních terénních týmů a dalších služeb komunitní péče.
• Psychiatrická péče a počty pacientů s duševním onemocněním představují objemem velký segment českého zdravotnictví.

V posledních letech roste počet pacientů v ambulantních a lůžkových zdravotnických zařízeních psychiatrické péče: 

• Přibývá především duševních poruch dětí a mladistvých a neurodegenerativních poruch ve stáří.
• Velký nárůst pacientů je zaznamenán i u neurotických‚ stresových a somatoformních poruch u dospělých. Tato skupina tvoří i největší podíl všech pacientů (téměř 40 %). Nejčastěji se jedná o jiné anxiózní poruchy (F41, především smíšená úzkostná a depresivní porucha, panická porucha a generalizovaná úzkostná porucha) a reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení (F43).
• Hospitalizační zátěž diagnózami F00–F99 je v ČR velmi vysoká, i když celkový počet hospitalizací u osob s duševním onemocněním recentně klesá.
• Ročně v ČR proběhne více než 79 000 hospitalizací, u kterých je psychiatrická diagnóza uvedena jako hlavní příčina. Často jde o hospitalizace daným pacientem vícekrát ročně opakované, celkový index ročního počtu hospitalizací na pacienta činí 1,46.
• Psychiatrické diagnózy tvoří přibližně 4,0 % všech hospitalizačních pobytů, avšak u věkové skupiny 15–19 let je to 16,2 % a u osob ve věku 20–24 let jde o 12–13 % všech hospitalizačních pobytů. 
• Tato stále enormní zátěž zatěžuje nemocnice a zejména segment akutní lůžkové péče.
• Z těchto důvodů je rozvoj reformy psychiatrické péče zařazen jako jeden z principiálních dílčích cílů Strategického rámce Zdraví 2030.
• Cílovým stavem je podstatné snížení konzumace neakutních hospitalizačních služeb osobami s duševním onemocněním a zajištění účinné pomoci pro ně v následné lůžkové péči a zajištění účinné pomoci osobám s duševním onemocněním v komunitních službách.

PÉČE O TĚHOTNÉ ŽENY, ŽENY PŘI PORODU, ŽENY V POPORODNÍM OBDOBÍ, NOVOROEZENCE A JEJICH RODINY

• Systém péče o těhotné a rodící ženy představuje v ČR hustou síť poskytovatelů zdravotních služeb. Indikátory reprodukčního zdraví populace ukazují na to, že prenatální péče o těhotné ženy je v ČR dlouhodobě na vysoké úrovni.
• Dokládá to např. časování prvních návštěv v souvislosti s těhotenstvím u gynekologa. Více než 80 % žen absolvuje první prohlídku již mezi 1. až 12. týdnem těhotenství.

Studie MUDr. Antonína Šebely, Ph.D. z Centra perinatálního duševního zdraví popisuje, že perinatální období s sebou nese pro ženy riziko vzniku nebo recidivy duševních poruch.

• Vysoká prevalence běžných perinatálních duševních poruch (20 % v případě úzkostných poruch a 17 % v případě deprese) představuje závažný celosvětový problém, zejména s ohledem na řadu negativních důsledků, pokud nejsou léčeny.
• Nejen to, že neléčená perinatální deprese je spojena s ekonomickými potížemi, horší kvalitou života, problémy ve vztazích nebo rizikovým chováním (např. kouření nebo sebevražedné chování u žen), ale může také vést ke komplikacím v těhotenství (preeklampsie, spontánní potrat) nebo abnormálnímu vývoji plodu či dítěte (např. abnormality placenty, nitroděložní růstová restrikce, nízká porodní hmotnost apod.)
• Některé studie navíc naznačují, že negativní dopad prenatální deprese a úzkosti může přetrvávat i po časném postnatálním období, neboť u exponovaných dětí se později v životě projevily problémy s chováním, horší kognitivní schopnosti a exekutivní dysfunkce, zvýšené sociální stažení a emoční problémy.
• Nedávná epidemiologická studie z České republiky ukázala, že až 75 % žen s perinatálními psychickými obtížemi nevyhledá odbornou pomoc, a proto tyto ženy nejsou léčeny. Přitom česká data ukazují, že výskyt psychiatrických poruch u žen na konci šestinedělí je 13,6 %.

Strategicky-ramec-rozvoje-pece-o-zdravi-v-Ceske-republice-do-roku-2035.pdf