Úmluva o právech dítěte – zkrácená verze

Úmluva o právech dítěte vstoupila v platnost v ČR již v roce 1991.

Článek 24 také hovoří o povinnosti vlády odstranit překážky kojení, vytvořit podmínky,
které podporují kojení, a poskytnout veřejnosti a především rodičům správné informace
o výživě a zdraví dítěte, včetně informace o výhodách kojení.

Článek 1(definice dítěte)
Každý do věku 18 let má všechna práva, ustanovená Konvencí.
Článek 2
Konvence se týká každého dítěte nezávisle na jeho etnickém původu, pohlaví, náboženství,
schopnostech, na tom, co si myslí nebo říká, nezávisle na tom z jaké pochází rodiny
(bez diskriminace).
Článek 3
Nejlepší zájmy dítěte musí být nejvyšší prioritou všech činností, týkajících se dětí.
(nejlepší zájmy dítěte)
Článek 4
Vláda musí učinit vše pro to, aby byla splněna práva každého dítěte.
(ochrana práv)
Článek 5
Vláda musí respektovat práva a zodpovědnost rodičů vychovávat děti tak, aby se postupně
naučily využívat správným způsobem svá práva.
(rodičovská výchova)
Článek 6
Každé dítě má právo na život. Vláda musí učinit vše pro zajištění zdraví a vývoje dítěte.
(přežití a vývoj)
Článek 7
Každé dítě má právo na legální registrované jméno a národnost, stejně jako právo znát a
pokud je to možné, být v péči svých rodičů.
(registrace, jméno, národnost, péče)
Článek 8
Vláda musí respektovat a chránit identitu dítěte a bránit protiprávním změnám jména,
národnosti a rodinných vztahů. Pokud bylo dítě nelegálně zbaveno čísti své identity, je
povinností státu rychle pomoci dítěti znovuobnovit svou identitu.
(ochrana identity)
Článek 9
Děti nesmějí být odděleny od svých rodičů, pokud to není v nejlepším zájmu dítěte (např.
zneužití či zanedbávání dítěte). Dítě musí mít šanci, pokud se dělají závěry ohledně
zodpovědnosti rodičů, vyjádřit svůj pohled na věc. Každé dítě má právo zůstat v kontaktu
s oběma rodiči, pokud ho to neohrožuje.
(oddělení od rodičů)
Článek 10
Vláda musí reagovat rychle a citlivě, pokud dítě či jeho rodiče žádají o společný život ve
stejně zemi. Pokud žijí rodiče dítěte odděleně v různých zemích, dítě má právo oba
navštěvovat.
(spojování rodin)
Článek 11
Vláda musí učinit opatření k ochraně dětí před ilegálním opuštěním země nebo před unesením
dítěte.
(únos a odvezení dítěte)
Článek 12
Každé dítě má právo říct, co si myslí ve všech oblastech, které se ho týkají a aby byly brány
jejich názory vážně.
(ohledy na názor dítěte)
Článek 13
Každé dítě má svobodné právo říct, co si myslí a má právo vyhledat a dostat jakékoliv právní
informace.
(svoboda vyjadřování)
Článek 14
Každé dítě má právo věřit tomu, co chce a praktikovat své náboženství, pokud tím nebrání
jiným lidem v uplatňování jejich práv a svobod. Vláda musí respektovat právo rodičů, aby své
děti poučili o tomto právu.
(svoboda myšlení, víry a náboženství)
Článek 15
Každé dítě má právo setkávat se s ostatními dětmi a mladými lidmi a stát se členem skupiny a
organizací, pokud tím neohrožuje práva jiných lidí.
(svoboda vztahů)
Článek 16
Každé dítě má právo na soukromí. Právo by mělo chránit soukromí dítěte, rodiny a domova.
(právo na soukromí)
Článek 17
Každé dítě má právo na spolehlivé informace z médií. Televize, rádio, noviny a další média
by měla poskytovat takové informace, aby jim děti rozuměly. Vláda musí pomáhat chránit
děti před informacemi, které by jim mohly uškodit.
(přístup k informacím z médií)
Článek 18
Za výchovu dítěte mají zodpovědnost oba rodiče a vždy by měli zvážit, co je pro dítě nejlepší.
Vláda musí rodičům pomoci s poskytováním služeb, které rodičům pomohou s péčí o dítě,
zejména pokud pracují.
Článek 19
Vláda musí učinit vše, aby byly děti chráněny před veškerým násilím ze strany rodičů či
pečovatelů o dítě (zneužití, zanedbání a špatným zacházením).
(ochrana před všemi formami násilí)
Článek 20
Pokud se o dítě nemůže postarat rodina, musí stát dohlédnout na to, že pečovatel o dítě
respektuje náboženství, kulturu a jazyk dítěte.
(dítě bez rodiny)
Článek 21
Pokud je dítě adoptováno, na prvním místě musí vždy být nejlepší zájem dítěte. Stejná
ochrana a standardy by měly být aplikovány při adopci dítěte ze stejné země i z cizí země.
(adopce)
Článek 22
Pokud je dítě utečenec musí vláda zajistit, aby mělo stejná práva jako všechny ostatní děti.
Vláda musí pomoci se, aby dítě zůstalo se svými rodiči nebo se pokusit o spojení rodiny.
Pokud to není možné, dítě by mělo být chráněno.
(dítě utečenec)
Článek 23
Postižené dítě má právo žít plnohodnotný a přijatelný život v podmínkách, které zajistí
důstojnost, nezávislost a začlenění do komunity. Vláda musí učinit vše pro zajištění péče
zdarma a pomoci postiženým dětem
(postižené děti)
Článek 24
Každé dítě má právo na nejlepší možné zdraví. Jednou ze základních potřeb dítěte je výživa.
* Současná věda považuje přirozenou výživu mateřským mlékem za nejlepší.
* Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám.
* Matka a dítě mají pak právo na odpovídající péči před porodem i po porodu včetně
podmínek, které usnadňují kojení.
Vláda musí pro zdraví dětí zajistit kvalitní zdravotní péči, čistou vodu, výživnou stravu a
čisté prostředí. Bohatší země musí těm chudším pomoci, aby byl tento cíl splněn.
(zdraví a zdravotnické služby)
Článek 25
Pokud je dítě umístěno mimo domov (např. v péči, nemocnici nebo v opatrovnictví) má právo
na pravidelné kontroly toho, jak je o něj pečováno.
(kontroly péče)
Článek 26
Stát musí poskytovat rodinám v nouzi peníze navíc.
(sociální bezpečnost)
Článek 27
Každé dítě má právo na adekvátní životní podmínky, aby byly splněny jeho fyzické, mentální
a sociální potřeby. Vláda by měla rodinám, které toto nemohou zajistit, pomoci.
(odpovídající životní podmínky)
Článek 28
Každé dítě má právo na vzdělání. Základní vzdělání musí být zdarma. Střední vzdělání musí
být dostupné každému dítěti. Disciplína ve školách musí respektovat důstojnost každého
dítěte. Bohatší země musí těm chudším pomoci, aby byl tento cíl splněn. (právo na vzdělání)
Článek 29
Vzdělání musí rozvíjet osobnost, talent a schopnosti dítěte. Musí v dětech vychovat respekt
k lidským právům a k rodičům, jim samým a jiným kulturám a k prostředí.
(cíle vzdělání)
Článek 30
Každé dítě má právo vzdělávat se a používat jazyk, zvyky a náboženství své rodiny, ať už
jsou nebo nejsou sdíleny většinou lidí v zemi, ve které žijí.
(děti menšin)
Článek 31
Každé dítě má právo na odpočinek, hru a zábavu v širokém spektru kulturních a uměleckých
aktivit.
(volný čas, hra a kultura)
Článek 32
Vláda musí chránit děti před prací, která je pro ně nebezpečná nebo může narušit jejich zdraví
či vzdělávání.
(dětská práce)
Článek 33
Vláda musí chránit děti před užíváním drog.
(užívání drog)
Článek 34
Vláda musí chránit děti před sexuálním zneužíváním.
(sexuální zneužívání )
Článek 35
Vláda musí zabránit únosům dětí a jejich prodávání.
(unesení)
Článek 36
Vláda musí chránit děti před veškerými formami zneužívání, které by je mohly poškodit.
(další formy zneužívání)
Článek 37
Žádné dítě nesmí být mučeno či snášet kruté zacházení nebo tresty. Dítě může být zavřeno do
vězení, pouze je-li to poslední možnost a jen na co nejkratší dobu. Dítě nesmí být ve vězení
společně s dospělými a musí být v kontaktu se svou rodinou.
(zadržení)
Článek 38
Vláda musí učinit vše, aby ochránila děti, postižené válkou. Musí zabránit tomu, aby se děti
mladší 15 let účastnily války a byly součástí ozbrojených sil.
(válka a válečné konflikty – viz ‘Nepovinné protokoly’)
Článek 39
Děti zanedbané, zneužité, mučené nebo oběti války musí mít speciální podporu a pomoc, aby
se zotavily, získaly zpět svoji důstojnost a sebeúctu.
(rehabilitace dětských obětí)
Článek 40
S dítětem, obviněným či vinným z porušení práva, je třeba zacházet důstojně a ohleduplně.
Mají právo na pomoc právníka a spravedlivý soud, který bere ohledy na jejich věk a situaci.
Ve všech případech musí být respektováno soukromí dítěte.
(soudy pro nezletilé)
Článek 41
Pokud legislativa určité země chrání práva dítěte lépe než článek Konvence, pak musí být tato
legislativa zachována.
(ohledy na lepší národní standardy)
Článek 42
Vláda musí s Konvencí seznámit děti a dospělé.
(znalost práv)

Ke stažení v PDF zde.