Úmluva o právech dítěte slaví 30. výročí

Úmluva o právech dítěte (dále jen Úmluva) je dokument WHO přijatý 20. Listopadu 1989.  Cílem Úmluvy je deklarovat základní práva dětí, mezi něž patří i právo na kojení a mateřské mléko. V ČR byla Úmluva ratifikována v roce 1991.

Otázky zdraví a kojení upravuje čl. 24, který udává povinnost zajistit odpovídající péči matkám i dětem před i po porodu, včetně podmínek usnadňujících kojení, osvětu a služby preventivní zdravotní péče a informovanost rodičů o zdraví a výživě dětí i přednostech kojení.

Evropská aliance pro veřejné zdraví (EPHA), která zasedala letos v květnu v Bukurešti, vyzvala evropské a vnitrostátní politické činitele, aby investovali do dětí „ Každé dítě si zaslouží vzkvétat“. Bylo konstatováno, že věková skupina dětí  0-3 měsíců je politickými činiteli v EU nejvíce opomíjena, je však nesmírně důležité zajistit dobrý začátek v životě, aby se zabránilo negativním zdravotním, sociálním a ekonomickým důsledkům v budoucnu pro děti, rodiny a společnost jako celek.

Je zapotřebí integrovaného přístupu k posílení raného dětského vývoje (early childhood development – ECD) počínaje zdravím a vzděláním a zahrnujícím sociální politiku, politiku zaměstnanosti, snižování chudoby, bydlení a hygienu, vytváření prostředí příznivého pro děti a rodiny v komunitě.

Mnohé ze sedmnácti Cílů udržitelného rozvoje (SDG)  – Agenda 2030 jsou relevantní v kontextu zdraví dětí. Pouze silný politický závazek může zajistit, že ECD bude rozšířeno na úrovni EU i na národní úrovni.

Přestože je v EU 100 milionů dětí a EU uznala práva dětí v roce 2009 (Listina základních práv EU a Lisabonská smlouva), neexistuje komisař pro děti.  Také v ČR nebyl doposud ustanoven dětský ombudsman i přes doporučení Výboru pro práva dítěte (2011) chránit práva dítěte prostřednictvím dětského ombudsmana a vytvořením Národního akčního plánu realizace práv dítěte a právním ošetřením Mezinárodního kodexu marketingu náhrad mateřského mléka.

Současné právní předpisy brání dětem se zdravotním postižením, jež jsou mladší než jeden rok, aby získaly příspěvek na péči. Také kojení kojenci a batolata v rozvodovém řízení svých rodičů, nejsou dostatečně chráněny.

Přijetí a právní ošetření Mezinárodního kodexu marketingu náhrad MM je aktuálně řešeno Národním kodexem marketingu náhrad mateřského mléka, příkrmů, dudlíků a lahví školením zdravotníků a vytvořením transparentních předpisů týkajícími se jeho realizace a dohledu.

 

Článek 24 Úmluvy o právech dítěte

1. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým službám.
2. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, sledují plné uskutečňování tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:
   • ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;
   • k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro všechny děti s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;
   • k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské péče, mimo jiného také využíváním snadno dostupné technologie a poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody, přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění životního prostředí;
   • k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;
   • k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí dětí i o předcházení nešťastným případům, a aby měly přístup ke vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních znalostí;
   • k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče, poradenské služby pro rodiče a výchovy k plánovanému rodičovství.
3. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, činí všechna účinná a nutná opatření k odstranění všech tradičních praktik škodících zdraví dětí.
4. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, se zavazují podporovat mezinárodní spolupráci pro postupné dosažení plného uskutečňování práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se bere zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.