Nulová separace
V současné době nejsou ještě všichni novorozenci po narození v kontaktu se svými matkami, separace na některých odděleních přetrvávají a bohužel často ji vyžadují samy matky. Na základě nových poznatků je podporována nulová separace dyády matka/dítě. Tělo matky je biologicky daným místem péče pro donošené i nezralé děti a ten způsob péče by měl být podporován a prováděn v rámci zdravotnických služeb.
Až do nedávné doby se věřilo, ze zrání nezralého mozku novorozence je řízeno geneticky a že matky mají zanedbatelný vliv na vývoj mozku svých dětí. V procesu hodnocení kvality péče se měřilo přežití samotné, nikoliv kvalita přežití. Za posledních 100 let se tento pohled moc nezměnil a zdravotnické služby jsou navrženy a provozovány stále postaru a nové poznatky, založená na důkazech, nejsou často přijímány a v praxi dodržovány. Stále existují mezery mezi nejnovějšími poznatky a současnou praxí v péči o novorozence.
Raný vývoj a tvůrci politik pro dětské období odkazují na význam „prvních 1000 dnů“ v prvních dvou letech života, stejně jako 270 dnů před narozením (Panter-Brick & Leckman 2013). Lidský novorozenec se rodí s relativně malým mozkem (20% mozku dospělého), ale neurověda prokázala, že je dokonale kompetentní pro extrauterinní život (Schore 2001a; Winberg 2005). Člověk nikdy nebude tak čilý jako po vaginálním porodu: noradrenalin probudí mozek a jeho hladina je 10krát vyšší po narození a nikdy již nedosáhne takových hodnot (Lagercrantz & Bistoletti 1977). Vysoké hladiny noradrenalinu aktivují plíce a co je důležitější, zajistí včasné propojení s matkou (Ross & Young 2009). Vůně matky (Porter 1998), kontakt a teplo je jednou z cest z amygdaly dítěte k jeho frontálnímu laloku (Bartocci et al ., 2000), který spojuje emoční a sociální mozkové okruhy novorozence (Nelson & Panksepp 1998). Zatímco geny učinily tento možný vývoj (Lagercrantz 1996), stálá a nepřerušovaná fyzická přítomnost matky je důležitá k tomu, aby se to stalo (Hofer 1994). Častým dotazem je, zda povaha nebo výchova řídí vývoj. Ještě nedávno se věřilo, že je to povaha a výchova. Ukázalo se, že je to životní prostředí- epigenom, který tak učinil – genové účinky se násobí v jejich interakci s prostředím.
Důvody pro nulovou separaci
Průzkum Cochrane databáze z roku 2012 prokázal silný důkaz, že skin to skin kontakt (SSC) zlepšuje fyziologickou regulaci a zvyšuje počty kojených dětí (Moore et al . 2012). Další Cochrane Review na Kangaroo Mother Care (KMC) strategii, která zahrnuje SSC, kojení a brzké propuštění (Světová zdravotnická organizace [WHO] 2003), dospěla k závěru, že KMC snižuje úmrtnost (Conde-Agudelo, Belizán & Diaz-Rossello 2011). Předčasně narozené děti jsou v mnoha nemocnicích považovány za nestabilní a tak brání dotykové péči.
Nálezy z randomizované kontrolované studii zveřejněné před 10 lety však ukazují, že novorozenci s nízkou porodní hmotností jsou stabilizovaný, protože nebyly odděleny od svých matek. Navzdory tomuto zjištění většina předčasně narozených dětí tráví prvních 6 hodin v „v péči „ inkubátoru péči inkubátoru (Bergman, Linley & Fawcus 2004). Otázkou je proč nemocniční personál stále věří, že tělo matky je nebezpečné místo pro novorozence, když výzkumy ukazují, že předčasně narozené děti jsou nestabilní, protože jejich matky nejsou s nimi v kontaktu (Bergman et al., 2004).
Běžný pohled na novorozence je, že leží ve své postýlce, kde buď pláče nebo spí a výměna pleny slouží jako prostředek k zastavení jeho pláče. Dříve se tvrdilo: „ Pláč je prý dobrý, pomáhá naplnit plíce vzduchem“. Moderní neurověda nicméně nepodporuje tento názor. Naopak reprodukční biologie uznává, že všechny tělesné pocity matky pomáhají řídit z různých částí fyziologii dítěte (Hofer 2005); Tomu se říká regulace. Miminka pláčí kvůli nepřítomnosti smyslových regulátorů od matky a zažívají dysfunkce (Christensson et al 1995; Hofer 2005.). Vede to také k vypnutí růstového hormonu dítěte a přepnutí na kortizol (Hofer 2005). Kortizol odvádí všechny kalorie a další neurologické prostředky na zajištění přežití, tak, že homeostáza je obnovena, ale na úkor růstu. Tyto děti mají „stabilní vitální funkce“, ale spotřeba energie k dosažení této homeostázy se neměří (McEwen & Seeman 1999). Když matka poskytuje regulaci prostřednictvím svého těla, energie dítěte je k dispozici pro potřebný vývoj.
Ve studii u dvou dnů starých zdravých novorozenců spících střídavě v dětské postýlce a SSC (vlastní ovládací prvky), spaní v dětské postýlce vykázalo 3x vyšší aktivace autonomního nervového systému (ANS) ve srovnání s SSC (Morgan, Horn & Bergman 2011). V současné době je známo, že více kalorií vyžaduje vyšší aktivitu ANS, což je spojeno s vysokými hladiny kortizolu. Je-li kortizonu hodně, dělá regulační změny a méně efektivní homeostatic set-body jsou naprogramovány ve fyziologii dítěte. Takto nastavené body zůstanou na celý život (Hochberg et al . 2011). Nejvíce dobře známý účinek tohoto přeprogramování je obezita (Stettler et al . 2005), vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu a diabetes ovlivňující zdraví Coe a Lubach 2008). Kromě toho propojení amygdaly s frontálním lalokem je u novorozence oslabeno (Schore 2001b) a kapacita pro důvěru je ohrožena, když nejsou základní potřeby kojence splněny (Ross & Young 2009).
Zavinuté a oddělené dítě leží stále se zavřenýma očima a předpokládá se, že spí. Studie o autonomní aktivaci (Morgan et al . 2011), ukázala, že klidný spánek byl u oddělených dětí snížen o 86%. U oddělených dětí byly také zvláštní autonomní vzory, které dokonale odpovídají popisu jako „hrozbou reakce“ nalezené u zneužívaných dětí (Perry et al ., 1995). Prvním příznakem hrozby má za následek bdělost, kdy pláč má hodnotu přežití, protože vnímaná hrozba je dál než matka. Pokud je zřejmé ohrožení, je menší, než na matku, nebo v případě, že matka nereaguje, odpověď volání by však zvyšuje nebezpečí, tedy stav zmrazení následující (Misslin 2003). Tento „zmrazit stav“ se vyrábí intenzivní a celkovou autonomní aktivací, s aktivací hlubokého vyhýbání se na elektroencefalogramu (Jones, McFall & Diego 2004).Takové děti ležet v naprostém klidu, absolutně tichý, s očima pevně zavřenýma. To není spánek. Je to stav vysoké vzrušení, nazývaný také „strach teror“ (Perry et al ., 1995). Je-li tento stav dlouhotrvající, kortizol může iniciovat škodlivé změny, které mohou mít vliv na jednotlivce v celé své životnosti.
Nejen přežití, ale kvalita přežití je důležitá. To platí zvláště pro předčasně narozené děti, které tráví týdny v odloučení. Bylo prokázáno, že existuje špatná kvalita přežití s ohledem na jejich odolnost (Baron et al 2011;. Bird et al 2010)., IQ a školní výkon (Jain 2008; Morse et al 2009). SSC s nulovou separací je biologický normální a je jedním z opatření, které mohou zlepšit kvalitu přežití.
Mnoho postupů a omezení nemající opodstatnění se stále používají. Tyto postupy byly testovány v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích a bylo prokázáno, že jsou neužitečné, nebo dokonce škodlivé. Příklady takových postupů zahrnují holení, nástřih hráze, porod v porodním lůžku, nepřetržité používání kardiotokografu, hladovění během porodu (WHO 2014).
Novým matkám je často ještě vnucováno a doporučováno, aby si myslely, že potřebují „odpočívat a být sáma “ po narození, že je to pro ni dobré a že je to nejbezpečnější a nejlepší pro dítě, aby bylo na observačním boxu. Reprodukční biologie však tvrdí, že existují kritická období, které působí na novorozence (Lee 2003), ale stejně tak na matky. Tyto podněty novorozenec poskytuje matce, včetně oční kontaktu, stimulace bradavky, zvuky a pracují společně na spuštění nových nervových obvodů u matky. Jedním z nich je oxytocinový efekt v předním cingulate gyrus (Uvnäs-Moberg 2003), která produkuje „divokost obrany mladé“ (Hahn-Holbrook et al 2011,. Leng, Meddle & Douglas 2008). Okno pro tento účinek je jen pár hodin (Uvnäs- Moberg 2003). Časné přiložení produkuje prolaktin, který zajistí, že laktogeneza je optimální (Uvnäs-Moberg et al 1990). Okno pro to je dva dny. Takže úspěšné kojení vyžaduje nulové odloučení. Je to od zdravotníků medvědí služba, když oddělují matku od dítěte.
Současná péče musí pojmout nové chápání reprodukční biologie a neurovědy. Ačkoli se technologie a péče o nedonošené děti značně zlepšila, je nutné zabránit separaci, aby fyziologická regulace matky mohla pracovat v součinnosti ANS dítěte.
Základním požadavkem je SSC mezi matkou a dítětem od okamžiku narození a nulová seprace (Bergman a Bergman 2013). Dosažení „jednotnosti“, také vyžaduje, aby otec poslytval SSC (Erlandsson et al 2007,. Gloppestad 1998). Proto musí být poskytnut prostor pro matku i otce v pečování o své dítě.
Autor: Mya, 2016
