Vliv kojení na orální zdraví a zuby

Znovu a znovu se objevují kontroverzní diskuze na téma vlivu kojení na zdraví ústní dutiny a zubů u malých dětí.  Zatímco u předcházení vzniku vad skusu panuje naprostá jednomyslnost o pozitivních vlivech kojení, pokud jde o riziko vzniku zubního kazu, obzvlášť u dlouhodobého kojení, názory se často rozcházejí.

Stomatologové často nedoporučují časté a zejména noční kojení po prořezání prvních mléčných zubů, naopak Světová zdravotnická organizace doporučuje kojení minimálně do dvou let věku a pak podle potřeby a bez omezení kojení i v noci. Tento rozpor uvádí laickou veřejnost ve zmatek a řada rodičů raději kojení omezí nebo ukončí. Na základě řady nových výzkumů se však postoj a doporučení odborných stomatologických organizací postupně mění. Bylo totiž prokázáno, že kojení nezpůsobuje vznik zubního kazu a naopak před ním chrání. V tomto příspěvku uvádíme několik faktů podporujících dlouhodobé kojení. 

 

Co říká příroda?

Nejdříve se podíváme na naše vzdálené příbuzenstvo ve zvířecí říši, tedy na ostatní savce. Všichni savci kojí svá mláďata podle potřeby, žádná z nich však netrpí zubním kazem. To by byl, řečeno slovy amerického stomatologa Briana Palmera, evoluční nesmysl, a ten by příroda v průběhu miliónů let s jistotou odstranila. Také u moderních lidí, kteří chodí po Zemi už zhruba 100 000 let, nemáme žádné známé nálezy dětských lebek s mléčným chrupem napadeným zubním kazem, které by byly starší než zhruba 8000 let. Jinými slovy, také lidská mláďata netrpěla celých 92 000 let zubním kazem, ačkoli byla s jistotou intenzivně a podle potřeby dlouhodobě kojena.

 

Co je to vlastně zubní kaz a jak vzniká?

Zubní kaz je onemocnění tvrdých zubních tkání způsobené několika faktory. Projevuje se nejdříve demineralizací zubní skloviny a potom enzymatickým rozkladem dentinu. Pronikne-li tento ničivý proces hlouběji do zubní dřeně, následuje zánět provázený silnou bolestí a končící až hnisajícím abscesem neboli váčkem.

Zubní kaz je tedy primárně následek demineralizačního procesu zubní skloviny, což je nejtvrdší tkáň lidského těla složená z 98% z vápníku a hydroxylapatitu uložených v kolagenové mřížce. Působením kyselin v ní dochází k uvolňování minerálů, které však mohou být později, pokud dojde ke vzestupu hladiny pH v okolním prostředí, opětovně uloženy do struktury zubní skloviny.

 Za hlavní příčinu vzniku a rozvoje zubního kazu je považována bakterie Streptococcus mutans. Jejím zdrojem potravy jsou sacharidy s krátkým řetězcem. Za zmínku stojí zejména sacharóza, protože při štěpení její α-glykosidické vazby mezi glukózou a fruktózou se uvolňuje velké množství energie. Při látkové přeměně sacharózy vzniká velké množství kyselin, takže hodnota pH  v plaku prudce klesá a dochází k demineralizaci skloviny. Streptococcus mutans samotný je ke kyselinám tolerantní a může se v tomto prostředí velmi dobře vyvíjet a množit, narozdíl od mnoha jiných druhů bakterií. Některé jeho kmeny dokonce tvoří látky, které deaktivují protilátky obsažené ve slinách a dokážou tvořit toxické proteiny napadající jiné konkurenční bakterie. Streptococcus mutans také přeměňuje sacharózu na sacharidový polymer, který vytváří těžko odstranitelný biofilm na povrchu zubní skloviny označovaný jako plak. Ten zabraňuje působení slin vedoucímu k opětovnému vzestupu hodnoty pH na povrchu zubu. Nemůže tak probíhat žádná remineralizace, kolagenová mřížka skloviny je prázdná a může být látkově přeměněna a odbourána pomocí laktobacilů, rovněž přítomných v dutině ústní.

Vznik takovýchto neopravitelných škod je tedy závislý na čase. Čím déle trvá tvorba kyselin zapříčiněná konzumací cukru, tím více se posouvá rovnováha na stranu demineralizace. Přitom se ukazuje, že je důležitější četnost přísunu cukru než jeho celkové množství. Při konzumaci více než 6x za den jsou pauzy umožňující remineralizaci tak krátké, že riziko zubního kazu prudce stoupá. Čím častěji je podávána sladká kariogenní výživa, tím vyšší je pravděpodobnost vzniku a šíření zubního kazu.

Na základě těchto poznatků by tedy mělo kojení mateřským mlékem ukrývat zvýšené riziko zubního kazu, protože mateřské mléko obsahuje sacharidy s krátkým řetězcem a je s jistotou podáváno více než 6x za den po dlouhé období.

Ale v nejnovějších výzkumech nebyla prokázána žádná příčinná souvislost mezi kojením a časným zubním kazem u dětí, dokud byly výlučně kojeny. Naopak: Děti, které byly kojeny minimálně 40 dní, onemocněly časným zubním kazem méně než dětí, které nebyly kojeny ani tak dlouho.

 

Proč kojení nezpůsobuje zubní kaz?

Nejdříve se podíváme na způsob pití při kojení. Při kojení se dostává mateřské mléko zpravidla přímo do hrdla bez toho, aby jím byly omývány zuby. To znamená, že doba jeho působení na tvrdé zubní tkáně je minimální. Kojené děti také při pití trénují retní uzávěr, dýchají více nosem a spí méně s otevřenými ústy. Dýchání s otevřenými ústy způsobuje vysychání sliznic ústní dutiny, sliny tak nemohou účinně remineralizovat zubní sklovinu.

Mateřské mléko obsahuje vysoký podíl laktózy. To je disacharid tvořený glukózou a galaktózou s β-glykosidickou vazbou. Při štěpení této vazby se uvolňuje jen málo energie využitelné bakteriemi Streptococcus mutans, které proto upřednostňují energeticky vydatnější sacharózu. Také množství vznikajících kyselin při štěpení laktózy je mnohem menší, než při štěpení sacharózy. Trávení laktózy způsobuje pokles hodnoty pH na 6,0, zatímco u sacharózy klesá hodnota pH na 5 a méně. Zvýšené riziko zubního kazu přitom vzniká při hodnotě pH 5,5 a méně. Laktóza tedy může být označena za méně kariogenní než sacharóza. Další pozitivní aspekt mluvící pro laktózu je její role při vytváření zdravé ústní a střevní mikroflory  (podpora růstu Lactobacillus bifidus) a její přínos k vybudování stabilního imunitního systému.   

 

Mateřské mléko působí proti bakteriím a virům

Ale mateřské mléko obsahuje mnohem více bioaktivních složek, které jsou také zaměřěny proti Streptokoku mutans. Patří sem například imunoglobulin IgA a IgC, působící proti celému spektru bakterií a virů, který se ukládá ve výstelce střeva a chrání tak před napadením patogeny. Chrání také před alergiemi a potravinovými intolerancemi. Přímý baktericidní účinek má také lysozym obsažený v mateřském mléce v mnohonásobně vyšším množství než např. v kravském. Další složkou mateřského mléka je laktoferin, který váže železo a umožňuje tak jeho využitelnost pro dětský organismus. Zároveň brání bakteriím v použití tohoto železa pro jejich potřebu. I ony jej totiž nezbytně potřebují jako esenciální prvek pro svůj růst.

Mimo to obsahuje mateřské mléko minerály (např. vápník, fosfor) ve vysoké dávce a ve vhodném poměru, který umožňuje jejich lepší vstřebatelnost a dokonce opětovnou remineralizaci už vznikající léze zubního kazu (dle výzkumu prováděného in Vitro).

 

Shrnutí:

• Mateřské mléko existuje podstatně déle než zubní kaz, z čehož se usuzuj, že nemůže být kariogenní.
• Mateřské mléko nezůstává při kojení delší čas v ústní dutině.
• Mateřské mléko obsahuje jako základní sacharid laktózu, která není upřednostňovaným substrátem bakterií Streptococcus mutans.
• Mateřské mléko obsahuje mnoho látek a minerálů bránících zubnímu kazu.
• Mateřské mléko přispívá k vytvoření zdravé ústní a střevní mikroflóry.
• Kojení podporuje  procvičování orofaciálních svalů,  stimuluje dýchání, polykání,  žvýkání a vývoj hlasu.

 

Dokud je tedy dítě výlučně kojené, nehrozí žádné nebezpečí vzniku zubního kazu. Problém nastane ve chvíli, kdy začne být podávána i jiná strava a bakterie přítomné v ústech naleznou živnou půdu pro své působení. 

První podmínkou vzniku zubního kazu je tedy přítomnost bakterie Streptococcus mutans v ústech dítěte. Tato bakterie osidluje ústní dutinu u většiny dospělých a její přenos na dítě může být způsoben například olizováním dudlíku či kojenecké savičky dospělým nebo používáním společné lžičky. Čím později dojde ke kolonizaci Streptococcem mutans, tím méně je pravděpodobný vznik časného zubního kazu u dítěte. Zároveň čím více bakterií se nachází u matky, tím více bakterií může být přeneseno na dítě. Proto doporučují stomatologové zubní prohlídku a ošetření případných zubních kazů na začátku a na konci těhotenství. Zlepší se tak zdraví ústní dutiny matky a sníží riziko zubního kazu u dítěte.  

 

Dokud je tedy dítě výlučně kojené, nehrozí žádné nebezpečí vzniku zubního kazu. Problém nastane ve chvíli, kdy začne být podávána i jiná strava a bakterie přítomné v ústech naleznou živnou půdu pro své působení. 

 

Další podmínkou pro rozvoj zubního kazu je přísun cukrů, které jsou zdrojem energie pro bakterii Streptococcus mutans. Jde zejména o sladkosti a slazené nápoje, kdy rozhodující je jejich časté podávání vícekrát za den mimo dobu obvyklého jídla. Problémem může být i celodenní přísun různého pečiva a sušenek obsahujících škrob, který je v ústech štěpen enzymem ptyalinem na jednodušší cukry.

Ke vzniku zubního kazu přispívá nesprávná hygiena dutiny ústní u dětí i u rodičů. Pravidelné každodenní čištění zoubků je nutné provádět už od prořezání prvního zubu. Nezralá zubní sklovina mléčných zubů je totiž náchylnější na vznik zubního kazu než trvalý chrup dospělých.   

Existují i další možnosti, jak předcházet zubnímu kazu. Patří sem pravidelné prohlídky u stomatologa a ošetření už vzniklých lézí zubního kazu. Pokud je mléčný chrup silně zasažen zubním kazem, je vysoce pravděpodobné přenesení i na nově se prořezávající zuby trvalého chrupu.

 

Závěr: Kojení je prevencí zubního kazu

Kojení je prvotřídní prevencí zubního kazu. Jako u každé jiné prevence mohou být však její účinky významně omezeny celou řadou nevhodných vlivů. Díky tomu přicházejí do stomatologických ordinací opětovně i kojené děti se zubním kazem. Obava rodičů o zdraví zubů jejich dětí by je ale neměla odradit od dlouhodobého kojení. Už nastávající rodiče by měli být informování o prospěšnosti kojení pro zdraví zubů jejich dítěte.